Zamyšlení a rozbor: Silent Hill 2 - Dlouho ztracený klenot

Silent Hill 2 je mnohými považováno za jednu z nejlepších hororových videoher, která kdy byla vytvořená. Bylo by tedy zvláštní kdybychom se jednoho dne nedočkali jeho předělávky. Bohužel žijeme v době kdy nikomu není nic svaté. Bude se tedy jednat další klenot zničený kvůli „Modernímu publiku“ nebo ne?

Ono si ani samo Konami tohohle klenotu, tohohle mistrovského díla, nikdy příliš nevážilo, ba co dokonce – oni ztratili i jeho originální kód. To zapříčinilo nemálo problémů při vývoji jeho Remasteru v HD kolekci z roku 2012. A to nepočítám jejich snahu ovlivňování tvůrců z Team Silent, které jim řeklo prosté a jednoduché: „NASRAT!“.

A teď se po dlouhých letech, po kterých zůstalo spousta naštvaných fanoušku, probudí z dlouhého spánku a nešetří s oznámenými tituly. A jeden z oznámených titulů vyčníval asi nejvíc i když ne zrovna pozitivním způsobem. Ano, mluvím samozřejmě o Remaku hry Silent Hill 2.

A hned hlavním problémem je, že cílená skupina spadající do pojmu „Modern Audiences“ tedy moderní publikum není přesně ta cílová skupina, na kterou by se mělo mířit. Správně bych spíše počítal s tím, že Konami bude raději cílit hlavně na srdcaře série. Na ty kdo Silent Hill milují a plně chápou každý význam, každou parafrázi a ví jak celkově ten svět brát a vnímat. Milují jeho odpornost, ponurost a veškeré twisty, které podtrhuje výborná spisovatelská práce.

James Sunderland, kterému před třemi roky kvůli neznámé nemoci zemřela manželka Mary, dostane dopis. Ovšem na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby nebyl právě od ní. Zve ho do města zvané Silent Hill, kde měli své speciální místo a celkově se dopis tváří jakoby snad Mary měla být naživu. Čeká tam na něho na jejich speciálním místě...

Vývojáři z Team Silent byly vyzbrojeni inspiracemi z románu Fjodora Michajloviče Dostojevského - Zločin a trest a z filmů Davida Finchera (Sedm), Alfreda Hitchcocka (Psycho) Davida Lynche (Twin Peaks) a  hlavně od Adriana Lynea (Jakubův žebřík).

A právě Silent Hill je svým vyprávěním naprosto výjimečné dílo. Přestože první hra vznikla jako odpověď na jednu z nejslavnějších Survival hororových sérií od Capcomu a to Resident Evil, se Silent Hill vydává svojí vlastní a jedinečnou cestou. A povýšil tak žánr Survival hororu na další úroveň díky poctivému psychologickému zážitku.

A je to právě Silent Hill 2, který to všechno vytáhl k dokonalosti, kterou už žádný jiný Silent Hill takto už nikdy nedokázal zopakovat. Vydává se úplně jinou cestou než první díl a než kterou se následně vydal díl třetí. Když to shrnu jednoduše – v SH a SH3 to fungovalo tak, že si Alessa vtáhla lidi do svého pekelného světa a ti pak dostávali bídu od monster, které si sama vytvořila. SH2 jde na to úplně jinou cestou. Tady město funguje spíše jako takový očistec a ty, které si sem přivolá nebo se tam nějakým způsobem dostanou se budou kát za své činy.

Tímto si tvůrci otevřeli širokou škálu možností. Doslova tím tak vytvořili vrchol psychologického hororu, který se všichni leč marně snaží napodobit. Troufám si říct, že se tak jedná o jedinou hru svého druhu a to dokonce i v celé samotné sérii i přestože se jej pátý díl s podtitulem Homecoming snažil svým způsobem přepracovat (takový hodně hodně soft-remake).

Když hrajete Silent Hill 2, je nutné hře věnovat svojí pozornost a opravdu si jí dát třeba na jeden max dva zátahy. Rozhodně je škoda její potenciál zahodit tím, že jí odkoukáte jak jí hraje někdo na Ytb nebo streamu. Jste to VY kdo musí ovládat postavu, musíte cítit to, co cítí ta postava. Musíte se sžít s Jamesem Sunderlandem neboť právě s ním budete prožívat veškeré objevy - do města přichází úplně stejně jako vy: zmatený.

Každou situaci rovněž doplňuje úžasný zvukový a hudební doprovod. Každá skladba přesně zapadá tam kam zapadat má a podtrhuje to co zrovna na obrazovce vidíme. Autoři věděli naprosto přesně kam co patří a kam co mají dát. V jednu chvíli dostáváte zabrat drtivým soundem v oblasti plné děsivých monster a pak vstoupíte do budovy kde hraje piánko a Laura s Eddiem si tam hodují na pizze.

„I ticho je zvuk.“

- Akira Yamaoka

Akira Yamaoka… japonský skladatel známý svojí velice specifickou hudební tvorbou, která nikde ve světě nenašla obdoby. A to doslova. Svým způsobem se jeho hudba dá považovat za velice podivnou. Ovšem v tom dobrém smyslu - přesně tak jak to u titulů ze světa Silent Hill má být. Ale rovněž i celkově jeho tvorba pro jiné tituly… jeho tvorbu dokáže zkazit pouze špatné dílo, pro které ji tvoří.

Schválně se zaposlouchejte do této skladby a jak na vás bude působit. Do 1:22 minuty se ještě pořádně nic neděje, jen to podtrhuje tu tíživou atmosféru. Pak 10 vteřin kdy se změní tón ve více dunivý najednou zbystříte co se děje. A pak další přechod, u kterého si nejste jisti jestli patří do skladby nebo na vás čeká něco, co dělá něco, co vydává takové zvuky. Ještě v kombinaci s prostředím, ve kterém bývá skladba použita. To je prostě brilantní! A schválně si ji porovnejte se skladbou výše.

Stejně tak jako Yamaokův soundtrack nemá obdoby ani Silent Hill 2. Bloober Team dostalo od Konami zadání: „První věc: Udělejte Remake Silent Hill 2. Věc druhá: Přizpůsobte ho Modernímu publiku.“. Co tohle ale znamená?

Ono by bohatě stačilo kdyby vzali originální hru a dali nám znovu originální hru... ehm, no tak znova – kdyby vzali originální hru, převedli ji do nového enginu, zachovali styl kamery a ponechali mlhu tak jak musí být a fanoušci by jim za to utrhli ruce. Tedy zajímavé jak my fanoušci tak lpíme na zachování mlhy tak husté, že by se dala krájet.

"V téhle mlze je to špatně vidět, ale je tu jen jedna cesta."

No každopádně otázkou je jestli tvůrci z Bloober Team pochopili koncept originální hry, který zrovna předělávají. A asi jo – pochopilo… nebo já nevím. Anebo jim Konami do toho zase moc kecalo. Já bych se tomu vůbec nedivil – dělali to totiž vždycky a očividně se nic nezměnilo. Hlavně mám obavy, že díky té nové kameře z pohledu třetí osoby přijde hra o tu svojí strašidelnost.

Protože už vás kamera nemůže vést z důvodu předělání hry do pohledu z třetí osoby, přidali všude ikonky abychom věděli na co se dívat a co sebrat. Kamera v originální hře tomu byla přizpůsobena. Díky tzv. Angled down (z šikma dolů) pohledu nám umožnila plný rozhled po oblasti. A co jsme mohli slyšet z úst jednoho z tvůrců – garantuji vám, že takhle tu kameru původně chtěli zachovat.

„Když děláte hru se statickou kamerou, vy jako designér máte mnohem větší kontrolu nad tím co hráči uvidí, kam půjdou atd. Změna k pohledu z třetí osoby byla… výzva. Dalo by se říct, že je to šance pro nás rozšířit svět, ukázat hráčům nové prvky, které byly dříve nedostupné a udělat tak hru bohatší.“

Při čtení výrazu její tváře při chválení výhod pohledu třetí osoby (druhá polovina citace) se zdála poněkud nervózní. Jakoby s tím co říká sama nesouhlasila. The Medium od jejich týmu bylo hrou s Angled down kamerou a bylo to právě tohle co přesvědčilo Konami jim ten titul svěřit. Jenže Konami zasáhlo a řeklo: „Ne – chceme to více jako Remaky Resident Evil!“

A na tmě tak temné, že se svítilna stane našim nejlepším přítelem.

Budeme si vůbec u hlavolamů dost lámat hlavu? V originálu pro ně dokonce měli i obtížnosti. A co konce příběhu, kterých hra měla šest a to včetně různosti stylů hraní jak je získat? Hra už tehdy byla tak propracovaná, že přihlížela na to jakým stylem ji hrajete a podle toho jste získali ono zakončení. Zůstane i tohle zachované? A hlavně aby se z toho nestala prachsprostá akční adventura. Jako možná to bude dobrá hra, ale bude to i dobrý Silent Hill? A třeba se taky pletu. Uvidíme.

Jako nemám vůbec nic proti Bloober Team. Studio se již minulosti vytáhlo skvělými tituly jako jsou Layers of Fear, Observer, Blair Witch nebo The Medium. Ovšem jestli si spoluprací zrovna s Konami nenaložili pořádné břemeno na svá záda.

Když už jsem zmínil tu propracovanost. Hra má spoustu logických puzzlů, které se řeší velice různorodě a obzvláště je nutné pořádně zvládat angličtinu a celkově vnímat okolí. A to hlavně i skrze oči samotné postavy, která v prostorech otáčí hlavou směrem k bodu zájmu a pomáhá tak odhalit věci, které můžeme jednoduše přehlédnout. A netýká se to pouze hádanek, ale i munice nebo léčivých prostředků.

Připravovaný Silent Hill 2 Remake se musí hodnotit dvěma směry a to jak po stránce Survival hororu tak po té PŘÍBĚHOVÉ. Remake čelí obrovské výzvě v adaptování příběhu pro současnost a to ne jen kvůli tématice, ale také kvůli hráčské komunitě, která je naprosto odlišná než bylo před 20 lety.

Příběh v Silent Hill 2 fungoval hlavně proto, že vznikl pro videohru starou více jak 20 let. Myslím, že kdyby se jednalo o stejný příběh ve stejný rok akorát ve filmu, pravděpodobně by selhal. Příběhové obraty by byly pro většinu diváků předvídatelné, protože psaní filmu nedokáže dát takovou svobodu jako psaní pro videohru.

Do roku 2000 byli diváci rozmazlení mnoha filmy zabývající se nějakou psychologickou linkou nebo ztrátou paměti – Psycho, Osvícení nebo Memento. Postava musí být napsaná tak jak scénárista chce aby ji divák o začátku vnímal a ihned neodhalil něco podstatného. Premisa Silent Hill 2 na tomhle staví a když to dáte do filmu, kde postava poví, že dostala dopis od své manželky, která zemřela před třemi roky, většina diváku to prohlédne docela rychle. Ale tohle je složitější odhalit právě ve hře pokud je dobře napsaná.

Částečně je to z důvodu, že postavu ovládáte přímo vy než že ji sledujete ve filmu nebo o ní čtete v knize. Vaše mysl je volnější k údivu tomu co se skutečně děje pod povrchem. Přece si nebudete myslet, že hrajete za postavu, která je vlastně záporná že jo.

I když ono málokdy anebo spíš asi nikdy jsme takto nebyly vystaveni tak hluboké psychologické zkoušce charakteru tak jako právě tady. I když to bych možná křivdil skvělé videohře Spec Ops: The Line z roku 2012. Každopádně James je těžko čitelný charakter. Vystupuje přátelsky leč ponuře s klidným a zvídavým způsobem a nic z jeho chováním nevede k pochybám o jeho motivaci a morálce. Vychází prostě jako chlápek, kterého byste nikdy nepodezřívali neboť se zdá relativně v pořádku.

Setkání se s Eddiem, který je zvrácený a násilnický anebo s Angelou, která je očividně emocionálně v trapu a psychicky nestabilní, odvádí pozornost od Jamese, tudíž ho nezkoumáte tak zblízka když za něho hrajete. Je to geniální svedení z cesty. James je záměrně plochou postavou, o které nic moc nevíme. Nevíme co dělá za práci, co má rád a co ne nebo jaké má pocity ohledně svého života. Mimo cíle najít Mary se zdá jakoby James sotva existoval

"Zabiju je! Prostě jen tak."

A tohle se zdá důvodem negativních reakcí fanouškovské základny poté co viděli první záběry z Remaku. Už jenom v otevírací scéně můžeme z Jamesovi tváře vyčíst nějaké emoce. Působí spíše jako alkoholik s depresemi. A to je problém – v této části ještě nemáme vědět co cítí ani jaký je jeho emocionální stav. Trailer sám ukázal až moc. Například scéna s oprátkou, která je tu absolutně bez kontextu což akorát nahrává možnosti, že se James chce zabít.

Vzhled Jamese byl původně vymodelován podle herce Guye Cihi, který ho původně i namluvil. Jeho výkon byl napsaný tak, aby byl suchý a nečitelný. Jedná se tedy o přesný opak toho co vidíme ze záběrů z Remaku. A viděl jsem i na fórech tohle omlouvajících uživatelů, kteří tvrdí, že je uvěřitelnější než v originálu, protože působí jako někdo, kdo si prošel něčím naprosto traumatizujícím.

A není to dáno omezenostmi tehdejších technologií. Animace už tehdy byla na takové úrovni, že vytváření mimiky emocí nebylo problémem.

A tohle právě postrádá ten smysl postavy. Má působit více normálním dojmem čímž postavu snadněji prodají publiku, které nemá mít pochybnosti o jeho nevinnosti od začátku až po jeho následný zlom v ději. Byl záměrně napsán přesně touhle cestou, aby vyvolal v hráči pozitivní pocity a abychom ihned nevěděli, že je s ním něco špatně.

Má se zdát víceméně v pořádku. Prostě chlapík, co před třemi roky ztratil ženu a ano – každý se s takovou ztrátou vyrovnává po svém. Ovšem traumatizující událost dovedla Jamese k tomu, tak jak ho vidíme od začátku až k finálnímu twistu originální hry. Celé tohle ještě maskuje fakt, že první Silent Hill hra začínala velice podobně. Harry Mason pátrající ve městě po svojí dceři Cheryl stejně jako James pátrá Mary.

Harry a Jodie nacházejí Cheryl

Nebyl tam žádný takový zlom, že by Harry měl udělat něco strašného pro události v prvním Silent Hill. Nikdy jsme se o něm ani pořádně nic nedozvěděli a tak hráči do druhé hry přešli s podobnou myšlenkou. Že postava bude podobně vystavěná, ale následný zvrat všechny uvedl v omyl.

Nemálo si pohrávám s myšlenkou, že Silent Hill je v mnohých případech dosti nepochopené dílo. Nevím jestli je to tím, že ho příliš lidí nehrálo (hlavně z důvodu těžké přístupnosti ke hře), mají ho okoukané ze streamů nebo se dokonce orientují jen z těch dvou filmových adaptací Christophe Ganse a MJ Bassetta. Popravdě ani ve svém okolí neznám moc lidí, kteří hru neznají pouze z filmů, ale i jí hráli. Myslím, že bych je napočítal na prstech jedné ruky… a to bych si musel tři, možná čtyři prsty uříznout.

I přestože film prvního zmíněného režiséra považuji za jednu z prvních nejlepších videoherních adaptací vůbec, přijde mi, že ani on úplně nechápal ten svět. Jako Gans se za fanouška považovat dá, však on sám přesvědčil Konami, aby ho to nechalo natočit. Ale spíše byl fanouškem takovým tím Paul W. S. Andersonovským způsobem když natáčel Resident Evil.

Gans na to šel ale lépe když zachoval celkovou atmosféru i vizuál videoher. A inspiraci vzal rozkouskováním prvního, druhého a třetího dílu. A pravděpodobně i z konceptů připravovaných dvou her: ze spin offu s podtitulem Origins a regulérního pátého dílu – Homecoming. Z toho vybral to nejlepší a to pak využil ve svém filmu.

Vezměme si třeba postavu známou jako Pyramid Head. Ten debutoval až v druhém herním díle a když nepočítáme určitá camea, v druhém díle taky zůstal. Jeho vznik přísluší samotné postavě Jamese Sunderlanda, který si ho vytvořil jako ikonu potrestání sebe sama, které si zasluhuje. Je to jeho vlastní démon a proto ve filmu pro něho není žádný smysl. NEPATŘÍ TAM. Je tam pouze pro ten Wau efekt.

Když to řeknu zjednodušeně - koncept druhé hry si pohrává s myšlenkou trestu. Město plně projevuje svojí moc a využívá ji proti lidem v něm. Každá postava, každé monstrum i pojetí města Silent Hill… všechno tu má svůj význam. Význam, který odráží hlavně ty temné stránky osobností všech přítomných lidí.

Jamesovo podvědomí si vytvořilo sexy sestřičky (Nurse Demons nebo také Bubble Head Nurses) jako objekt jeho sexuální frustrace v době když už Mary ležela na smrtelné posteli stejně tak vidí i Pyramid Heada jako svojí touhu být potrestán za své činy.

A přesně tak jako to má on, to tak má i každá další postava, kterou potká. Všichni tu vidí něco jiné a to má dopad na jejich psychiku, jednání a i jejich reakce. Město ovlivňuje i to jak oni sami budou Jamese vnímat a to se odrazí i na jejich osobnosti, která si něčím prošla.

 „Možná nejsem nic než jen nechutný tlustý kus hovna! Ale víš ty co? Nezáleží na tom jestli jsi chytrý, hloupý, hezký, ošklivý… Po smrti je to stejně jedno!“

- Eddie Dombrowski

Eddie Dombrowski je 23letý mladík, který pracoval brigádně na benzínce. Je to prostoduchý člověk, který si prošel šikanou za svojí obezitu a psychicky je dost na hraně. Bojí se, že jednou by to mohlo vygradovat a mohl by někomu ublížit. Už se to jednou stalo kdy zabil psa, s nímž měl nějaký problém a kvůli čemuž utekl do města Silent Hill, které mu to teď dává pěkně sežrat.

Eddie & Laura - "Jseš jenom zbabělej tlusťoch!"

„Anebo možná.. myslíš, že mě můžeš zachránit. Budeš mě milovat…? Postaráš se o mě…? Vyléčíš mou bolest…? Hmph… To jsem si myslela.“

- Angela Jamesovi

Zajímavější postavu tu zastává Angela Orosco. Tuto mladou 19letou dívku dohání její vlastní minulost kdy ji její otec (a možná i bratr) neustále ponižoval, zneužíval a sama si i sáhla na život. Došlo to až tak daleko, že zavraždila svého otce i bratra a utekla do města Silent Hill hledat svou matku. Sama celé město vidí prakticky jako své osobní peklo… celé v plamenech, které ji nakonec i pohltí.

"Pro mě to vždycky bylo takhle..."

Za to Laura byla pacientkou ve stejné nemocnici jako Jamesova manželka Mary, která si zamilovala a osvojila. Nevinné osmileté dítě, které má pouze skvělé vzpomínky na Mary, nechce o ně přijít a město je pro ní takové hřiště. Hlavně nevidí žádná monstra a nic co by ji ohrozilo. Ovšem ku Jamesovi je dosti nepřátelská, nikdy ho nemusela neboť si myslela, že mu na Mary nezáleží.

„S Mary jsme si hodně povídali o Silent Hill. Dokonce mi ukázala i všechny své obrázky. Vážně se sem chtěla vrátit. To je proč jsem tady.“

- Laura Jamesovi

Kolikrát pro to zavede Jamese do velice problémových situací, za které by si zasloužila dostat na holou. Ve skutečnosti si to ale právě ona nezaslouží, protože to nevidí tak jako to vidí James. Žije tady v úplně jiném světě… jako všichni tady přítomní.

Později byla Režisérská verze doplněna ještě o datadisk Born from a Wish (Zrozena z přání), které se odehrává krátce předtím než James dorazí do města. Hráč přebírá kontrolu nad postavou Marie, která se probouzí v liduprázdném městě s revolverem v ruce s myšlenkami na sebevraždu. Přesto se rozhodne, že se vydá někoho najít.

O výskytu Pyramid Heada ve filmu Silent Hill: Revelation nemá ani význam mluvit. Celý film nemá se hrou nic společného a sám MJ Bassett se vyjádřil, že o hře nic neví přestože film sám napsal i natočil. Ve výsledku jde jen o ukázkový produkt krásných leč nic neříkajících scén slepených dohromady. Film celkově působí pouze jako ukázka moderních technologií s tehdejší nutností cpát všechno do 3D.

Od Konami je dost pokrytecké používat výrazu „moderní publikum“ v kombinaci s faktem, že je to právě druhý díl, který se rozhodli nechat předělat. V žádný jiný titul totiž nemají takovou důvěru v prodejnosti jakožto právě v Silent Hill 2. Ovšem právě tímto výběrem by se dalo s jistotou říct, na kterou skupinu hráčů cílí – přesně na ty, kteří dvojku milují. Ale přesně tato skupina není oním „moderním publikem“, na které tak touží cílit. Však oni sami by mohli toto moderní publikum ke hře přivést. A ještě budou rádi.

Popravdě co tak sleduji, tak ono o hry podobného žánru není příliš velký zájem a vývojáři by s tímto faktem měli počítat když se do něčeho takového vůbec pouští. Naposledy jsme to mohli vidět u výborného Remaku Lovecraftem inspirované klasiky – Alone in the Dark. Spousta lidí totiž jde spíše po hrách s „blbečkozním vyprávěním“ a když se vyskytne nějaký takový skvělý horor, dostane to nemálo sežrat. Lidé z Konami si totiž myslí, že Silent Hill 2 je to automaticky tiskárnou na peníze. A právě to může být problém, protože Konami slyší pouze a jen na peníze.

Což zcela podtrhuje mojí averzi k Youtuberům/Streamerům hrající nejnovější videohry od prvního dne. Přesně tihle lidé jsou zhoubou moderních videoher. Jako dobře – oni nemůžou za to, že je ti lidé přichází sledovat. Ale prostě kde je nějaká hodnota v tom dělat debila na netu a kompletně tak zkazit zážitky z videoher. Jako beru nějaké herní/filmové sezení u někoho doma, udělat si atmosféru a prožít to spolu nebo se i střídat u hry. Kdo něco nikdy takového nepodnikal? Ale kde je celkově to kouzlo z prvních svých vlastních pocitů ze hry? A hlavně nekopírovat názory cizích ve stylu „Je to kravina protože to říkal můj oblíbený Youtuber!“. Ale dost už – zpátky k tématu.

Třeba skvělou připomínkou výborného psychologického hororu je rozhodně první The Evil Within, který si s námi rovněž nebral servítky a mlátil nám naše neschopnosti o hlavu. Celkově ta hra měla to nejlepší ze dvou světů – atmosféru Silent Hill a nepřátele z Resident Evil. A opět se budu opakovat. Tato hra se nedá sledovat na streamech a stejně jako v případe druhého Silent Hill musíte postavu ovládat, cítit co cítí ona a prožívat s ní veškeré objevy. A opět tu platí, že tu každá postava, každý objev i každé monstrum má svůj význam.

Otázka tedy zní: Co se dá očekávat od takových nenažraných idiotů jakým Konami jsou. Od lidí, kteří doslova šlapali a sabotovali Kojimovi práce při vývoji Metal Gear Solid V: The Phantom Pain. Nedostal tak šanci dokončit hru podle svých představ a ještě si za ní nesměl vyzvednout ocenění na TGA. Lidé tak tak hloupí, že potopí své vlastní vlajkové lodě. Nehledě na drzost jakou mělo s vydání příšerného Metal Gear Survive.

Rovněž TO Konami, které zabilo Silent Hill už před mnoha lety s dílem, na kterém Kojima pracoval (SILENT HILLS). Tehdy vypuštěné demo známé jako P.T. ohromilo široké publikum fanoušků a dalo se říct, že by se hra mohl připojit k těm nejlepším Silent Hill dílům. Ale oni ho zavraždili taky a dokonce stáhli i to demo z obchodu Playstation.

Od té doby vzniklo bezpočet hororových her převážně z Indie scény, které se P.T. snaží napodobit -  Layers of Fear, Visage, Alyson Road (bohužel zrušeno), Madison, Song of Horror a spousta dalších.

Pamatujete si ještě na tohle?  ↑

Každopádně, rád bych se dozvěděl... upřímně – komu se líbí Short Message? Jedná se o kratší hru, kterou je možno si zadarmo stáhnout v obchodě PS5 a měla sloužit jako oťukání si současné hráčské komunity. A přesně to byl ten důvod hru vypustit pouze pro PS5 že jo. Zrovna na konzoli, u které mi přijde, že má tu nejtoxičtější komunitu.

A to mě neberte zle - sám jsem multiplatformní hráč a ze čtyřech předchozích generací mám úžasné vzpomínky. Každopádně ale teď PS5 nevlastním a nemám ani možnost nijak přispět. Hru jsem byl nucen odkoukat ze streamu. Ale kde je nějaký dotazník? Kde se můžu vyjádřit, že ta hra je strašná? Podotknout třeba, že hráči PlayStation nejsou zástupci veškerého hraní a celé komunity hráčů. Pozn. Ehm – opět další případ kdy to Yamaokovi kazí špatná hra.

Takže co si o tom můžeme myslet? Silent Hill 2 Remake už je za rohem. V nejbližší době ho bude následovat Gansovo Return to Silent Hill a z oznámených titulů zbývá už pouze Townfall nebo ambiciozní Silent Hill f. Každopádně budoucnost značky bude ještě zajímavá.

Vyvstává mi otázka: Proč Konami samo nevyvíjí Remake Silent Hill 2 a předali ho Polskému Bloober Team? Byl tam snad vnitřní konflikt studia při rozhodování kdo přebere vývoj když vedle toho vzniká ještě remake Metal Gear Solid Δ: Snake Eater? 

Ono právě v době kdy série utrpěla ty největší škody bylo když Konami rozpustilo původní Team Silent stojící za díly 1, 2, 3 a 4: The Room a předalo vývoje následujících her západu což podpořilo jejich úpadek. Od spin offu Origins od britského studia Climax Studios až po poslední sériový díl českého studia Vatra Games s podtitulem Downpour, nezaznamenala série nějaký výrazný úspěch.

Z těchto problémů ji měl vytáhnout právě Hideo Kojima se svým studiem Kojima Productions po boku s Guillermo Del Torem na společné pozici režiséra a Normanem Reedusem v hlavní roli v připravované hře Silent Hills. Hra běžící na FOX Enginu na prezentaci Gamescom 2014 a vypuštěným demem známé jako P.T. vyrazila dech nejednomu člověku. V roce 2015 přichází smutná zpráva, že Konami z neupřesněných důvodu projekt zrušilo.

Dooobře. Nějak se mi to tlachání zvrtlo. Původně jsem plánoval něco jako preview pro připravovaný Remake, ale to nejde. Silent Hill 2 je prostě dílo, u kterého mám hodně na srdci. A jak se říká – Co na srdci, to na jazyku… i když v tomto případě spíše v prstech.

Takže to všechno byla tvoje práce!

Od posledního Silent Hill Transmission na konci května jsem měl spoustu času si Silent Hill 2 několikrát znova projít, prostudovat veškerý materiál jak k originální hře, tak k Remaku a porozhlédnout se na fórech jak to vidí ostatní. A pořád mě napadalo něco nového, že jsem nevěděl kdy mám přestat psát a článek rostl, přepisoval se a dopisoval. Prakticky se tak jedná o Remake nebo Režisérskou verzi dosud nevydaného článku. Tak doufám, že všechno dává smysl a hlavně se vyvaroval chybám.  Každopádně bych byl rád za případné vaše reakce a názory v komentářích.

Remake Silent Hill 2 vyjde 8. října 2024, tedy přesně 23 let a 13 dní po vydání originální hry původně na PlayStation 2. Jsem zvědavý zda se hra povede nebo to bude fatální průser.

Děkuji za pozornost