The Raccoon City Reviews: Resident Evil: Origins Collection

To by bylo, aby japonské studio Capcom nemělo na svědomí nějaký Remake/Remaster. Loni v lednu jsme dostali RE2MAKE, letos v dubnu zase R3MAKE. Tento se však váže konkrétně už k roku 2002. Hned to vysvětlím...

První hrou v kolekci je Remaster hry, která už je REmake první hry z roku 1996. Ten původně vyšel pro GameCube 22. března 2002.

Druhou hrou v kolekci je Resident Evil Zero, která tehdy jako novinka do série vyšla též na GameCube 12. listopadu 2002 a příběh se přesunul ještě před události první hry.

Smrtelné zlo

24. července 1998. Podivné případy série brutálních vražd v Arklayských horách, kousek od Raccoon City nemůžou zůstat bez povšimnutí. Policejní oddělení RPD vysílá Alpha tým jednotky S.T.A.R.S. (Special Tactics and Rescue Service), aby to tam prověřili.

Situace se však nevyvíjí podle jejich představ a krátce po příletu jsou napadeni zuřivými psy a přeživší členové jednotky se ocitají uzavřeni ve vile uprostřed lesa. V následujících hodinách zde odhalují největší konspiraci, kterou si kdy ani nedokázali představit. Zdá se, že Umbrella Corporation není pouze farmaceutickou společností, ale skrývá se za ní něco víc… něco, co by se dalo popsat jako továrna na zlo.

Zrodilo se zlo

23. července 1998. Ještě před výsadkem týmu Alpha byla do Akrlayských hor vyslána Bravo jednotka oddělení S.T.A.R.S., aby zde prověřili sérii brutálních vražd. Vrtulník, který je sem měl dopravit naneštěstí havaroval a oni tu zůstali trčet.

O nějakou dobu později jednotka objevuje bourané vozidlo se zmasakrovanými těly vojáků. Ze spisů se dozvídají, že převáželi usvědčeného vraha jednadvaceti lidí a ten je právě teď někde tady v lese.

V lese číhá ale ještě mnohem větší hrozba v podobě krvelačných bestiích, které necítí lítost ani strach a půjdou jim po krku. Nejmladší členka a nováček u S.T.A.R.S. Rebecca Chambers teprve pozná do čeho se to vlastně zapletla.

Survival Horror jako za starých časů

REmake a Zero se od sebe příliš neliší. V prvním zmíněném si na začátku hry vybereme, jestli chceme hrát za Chrise Redfielda nebo Jill Valentine. V Zeru je to trochu jinak. Zde totiž dostaneme na starost mladou členku S.T.A.R.S. Rebeccu Chambers a Billyho Coena mezi nimiž budeme během hraní libovolně přepínat.

Tyto dva remastery se hodně vymykají ze zaběhnutých standardů moderních her a vrhá nás do nich, přesně tak jak se hráli před 18 lety. Složitější ovládání ve kterém není problém se zamotat a nic jako kamera z první osoby nebo přes rameno tu neexistuje. Ty jsou statické v rozích místností a přepnou se teprve tehdy až postava zmizí za horizontem.

Dnes se všechny hry, a to bohužel ty hororové dělají úplně jinak. Všechno nám hází rovnou pod nohy, aby náš průchod byl co nejladnější. Na to tady zapomeňte! Hra je starým dobrým Survivall Horrorem (dále jen SH), který vás nenechá příliš v klidu a to nejde pouze o monstra, na které natrefíte.

Ve správném SH přece nesmí chybět hádanky. Ty bývají občas jednodušší, občas těžší. Vyplácí se mít dobrý postřeh, paměť a pročítat si veškeré dokumenty co najdete. Může se totiž stát, že se zaseknete v bodě, kdy se vám bude zdát, že jste udělali něco špatně a že je to pomalu i na restart celé hry.

Též můžete zapomenout na automatické ukládání. To zde totiž funguje úplně jinak. Během hry budeme nacházet ‚Ink Ribbons‘, jejichž množství bude ovlivněno zvolenou obtížností. Těmi budeme provádět zápisy na psacích strojích, které jen minimálně budeme nacházet mimo Save Rooms.

O nic jednodušší to není s inventářem. V REmake jsme omezeni na šest nebo osm slotů a v případě Zera na dvanáct, neboť máte dvě hratelné postavy. Je proto důležité si dobře promyslet co si s sebou brát, protože se inventář sám nevyklidí/nerozšíří ani když najdete něco nutného v postupu hrou. Některé věci jsou schopné zabrat i dvě místa.

Avšak není nutné zoufat. REmake dává možnost ukládat si své věci do truhly v Save Room a kdykoliv/kdekoliv si je znovu vybrat. Zero naopak žádné truhly nemá a pro uvolnění místa je potřeba vyhodit předmět z inventáře. Ten naštěstí zůstává na místě vyhození a můžete se pro něj téměř kdykoliv vrátit.

A jak hry běží a ovládají?

Minimální požadavky odpovídají čtrnáct let starým PC sestavám a s doporučenými je to na devíti letech. Hra vám tedy poběží snad na všem, pokud nemáte úplnou bramboru.

Grafika je na vysoké úrovni. Vývojářům už bylo tehdy umožněno ze hry vytáhnout co nejvíce což jim bylo umožněno díky přechodům z jedné oblasti do druhé. Tyto přechody byly vytvořeny krátkou animací průchodu dveřmi (typické pro předchozí RE hry) během které proběhlo načtení další oblasti.

Ovládání je na PC uzpůsobeno tak aby vše bylo hned po ruce (v oblasti WSAD) a nemuseli jste haprovat všude možně. Též je i k částečnému ovládání uzpůsobena myš kdy se pravým tlačítkem míří a levým střílí.

Celkově je toto ovládání na K+M docela pohodlné, ale nikdy není problém k PC připojit ovladač. Ten díky pohybu analogových páček dělá chůzi více plynulejší.

Poslední slova na závěr

Obě hry už tehdy byly na vysoké úrovni a pro remaster tedy zbylo jen jedno důležité → vzít už tak samotný perfektní tituly, hodit je do vysokého rozlišení a umožnit jejich hraní na nových systémech. A to se povedlo na výbornou. Titulům zůstalo to, co je činilo tak perfektními a děsivými svojí atmosférou.

Resident Evil: Origins Collection vyšlo na PC, PS4, Xbox One, Nintendo Switch a digitálně ještě na PS3 a Xbox 360.