Recenze: A Plague Tale: Requiem

Pokračování skvělého A Plague Tale: Innocence nenechalo na sebe dlouho čekat a dne 18. října 2022 nám zaklepalo na vrátka pokračování s podtitulem Requiem. Dosahuje-li kvalit první hry ba je dokonce i předčila se dozvíte na následujících řádcích.

Hráno na systému Xbox Series X

Pod novým sluncem

A Plague Tale: Requiem navazuje půl roku po událostech první hry kde se zdálo, že ta nejhorší situace kolem Huga, krys a ‚kousnutí‘ je zažehnána. Všichni mířili na cestu za novým začátkem, najitím léku pro Huga na ‚La Macula’ a všechno se zdálo být tak pozitivně naladěné.

Ovšem po velmi idylickém úvodu, který potěchou až vhrkl slzy do očí se opět ‚prokletí‘ La Prima Macula opět probouzí k životu a celé krysí peklo může začít úplně na novo. Čas se krátí a je nutné najít lék – jakoukoliv možnost, která by opět dala Hugovi naději na vyléčení.

Amicia a Hugo mají naprosto skvělou společnou interakci. Sourozenecké pouto je mezi nimi opravdu silné, věříme jim to a záleží nám na nich. Postupem se seznámíme i s dalšími postavami, které jsou skvěle napsané a v příběhu mají svůj účel, baví vás a máte o ně strach.

Život, který si zasloužíme

Pokud mohu doporučit – minimálně na první hraní si hru pustit pro autentičnost ve francouzštině, s kvalitními sluchátky případně s pořádným ozvučením. Co nejvíce se tím tak hře přiblížíte a výsledek tím bude dokonale podtržen.

Každý zvuk, každé šustnutí, švihnutí praku, zvuky okolí, hudební podklad nebo jenom tiché pasáže tu jsou skvěle zpracované. A je to právě zvuk, který je snad v každé videohře základem všeho! Ale je čas promluvit i o vizuálu…

A ten je opravdu něco neskutečného. Oproti první hře, která svým způsobem působila jako takový lepší Indie titul (a i cenově to tomu odpovídalo) se Requiem opravdu posunulo zase o něco dále. A i v tomto případě dostanete za málo peněz hodně... krys?

Tvůrci si výborně pohráli s tónem barev, které v nás vzbuzují nejrůznější emoce, podtrhují ‚světlé’ chvilky, ale zároveň i ty ‚temné’. Dokážou je střídat a mají to tak skvěle načasované, že při hře se můžeme pokochat krásou okolí a odpočinout si před i po hektických situacích.

Jak jsem psal výše – tvůrci si s tóny barev opravdu vyhráli, ale když zmíním i samotné barvy. Při průchodu třeba takovou tržnicí kde vidíte jak se támhle peče selátko, naproti prodávají koření nebo koberce, o kousek dál květiny… všechno je tak skvěle vyobrazené, že si v klidu představíte i veškeré vůně.

Ale přesně to samé platí i jiných situacích. V takových kde procházíte skrze hejna krys, ohlodané hnijící mrtvoly či spáleniště. Takže v jedné situaci budete ohromeni nad tím vším, v jiné můžete být naopak velice rozhozeni. To věkové číslo na krabičce a tedy 18+ opravdu něco znamená.

Stejně jako Innocence si mě i Requiem vzalo - doslova si mě omotalo kolem prstu a nechtělo mě pustit… nechtělo mě pustit až do doby dokud jsem po dvaceti hodinách hraní neviděl závěrečné titulky. Doslova mě bavilo ve hře chodit, všechno si tam prohlédnout a všechno prohledat.

Ovšem bohužel se zde nachází i jediná vada na kráse a tou je nepříliš plynulý chod hry. Jestli je hra na konzolích zamčená na 30 fps nebo ne – cca první hodinku mě z obrazu bolely oči, ale zvykl jsem si. Nastavení ani nenabízí nic pro vaše preference ohledně výkonu a vizuálu. A to ani PC sestavy nejsou z obliga. I na těch právě dochází k častým fps propadům. Záplaty pro PC i konzole řešící tyto problémy už by měli být ve vývoji.

Čas od času také zablbne UI kdy se vám doprovod neprakticky lepí na záda nebo překáží, když se vám postaví přímo do cesty.

Povinnost ochránce

Při uvědomění, že hlavními postavami příběhu jsou šestnáctiletá dívka a šestiletý chlapec – nemůžeme vojáky v plné zbroji mlátit holýma rukama. Stránka hratelnosti zůstala podobná té z prvního dílu a naším nejlepším přítelem bude skrývaní se, plížení či případný úprk pokud vás nepřítel spatří.

Je dobré si každý krok velmi pečlivě naplánovat a využívat schopností svého doprovodu. Ovšem největší spolehnutí bude právě na výbavu, kterou má Amicia k dispozici. Vrací se věrný prak, který jde využít na různé druhy munice. Rozšířil se i slot pro nádoby, které nejsou už pouze na odlákání nepřátel, ale mají i širší využití.

Rovněž jdou vrhat předměty ručně, ale nově máme k dispozici i kuš, která dokáže střílet různé druhy šipek. Může nás tak dostat z bezvýchodiskových situací kdy čelíme nebezpečným nepřátelům, na které prak nestačí. Ovšem počet šipek je omezený na nálezy a hodí se proto investovat vylepšování i do ní, což umožní zpátky sbírat vystřelené šípy.

A když už jsem zmínil vylepšování – ty se samozřejmě týkají praku, kuše, vaků nebo alchymie. Ovšem nově jsou tu i schopnosti. Ty se ale nevylepšují pomocí nějakých Exp bodů, ale vylepšují se automaticky stylem vašeho hraní. Budete-li hrát agresivně, plížit se nebo využívat vynalézavosti – každé se přičte do své kategorie.

Nechybí zde ani sběratelské předměty, které při průchodu budete nacházet. Ty jsou většinou dost tematicky dané a často prohlubují i efekt konverzací mezi postavami.

Opouštíme vše

Tvůrci z Asobo Studio si na hře dali opravdu záležet. Nabídli nám skvělý příběh, snažili se nás ohromit i šokovat, přinutili nás se usmívat, ale i brečet.

Při pohledu na audiovizuální stránku hry se jedná o opravdové umělecké dílo, které bych doporučil všem, kdo hledají silný příběh a skvělou podívanou… a mají silný žaludek.

A Plague Tale: Requiem vyšlo na PC, Playstation 5, Xbox Series S/X a Nintendo Switch s českými titulky.